Zveme vás na oslavu ranní rovnodennosti, která bude v sobotu 25. března od tří hodin u nás na komunitní zahradě. Doufáme, že nám bude přát počasí, že si budeme moci udělat ohýnek (nezapomeňte na buřty!) a vůbec si užít hezkého odpoledne.
Pokud máte zájem o to, mít letos na komunitní zahradě svůj záhonek, přijďte určitě, domluvíme se, které jsou ještě volné.
Pojďme se před zimou potkat u ohně na komunitní zahradě v Kadani.
Můžeme se pochlubit svými výpěstky, i když už asi jen na fotkách. Opečeme se něco na ohni. Naplánujeme, co budeme pěstovat příští rok.
Noví zájemci si mohou připravit své záhonky na jaro.
Akce je otevřená pro každého. Děti vítány, vstupné se neplatí
Zveme vás na oslavu podzimní rovnodennosti na komunitní zahradě. Uděláme si oheň a podělíme se o to, jak se nám letošní zharadnická sezóna povedla.
Nezapomeňte si přinést něco na opečení na ohni.
Tato akce je otevřená veřejnosti, nejen stávajícím zahradníkům a členům zahrady.
Začínáme v neděli 18. září 2022 ve dvě hodiny odpoledne.
O svátečním a úplňkovém víkendu jsme tu měli malou oslavu narozenin, udělali jsme si oheň, opekli si na něm buřty a taky jsme si uvařili bylinkový čaj čistě ze zdrojů zahrady. Už se objevuje meduňka, planě tu rostou fialky, hluchavka, kopřiva, jitrocel a další byliny.
Navštívil nás také ježek, který kupodivu neutíkal. Tak snad jsme mu svým fotografickým zájmem nepokazili den. Ježek je na zahradě velmi vítaný, protože v jeho jídelníčku jsou mimo jiné slimáci a jejich vajíčka. Vyhovuje mu, když malá část zahrady zůstane zarostlá něčím vyšším než je kraťoučký trávník, což splňuje divoký kout v severozápadní části zahrady. Možná se mu také líbí u nás v kompostu, což je z lidského pohledu nezajímavá hromada bioodpadu, ale z ježčího pohledu je to spižírna plná různých dobrot.
Kromě ježka tu létá a zpívá spousta ptáků. Nově pro ně máme nainstalovanou budku, kterou jsme dostali jako dar.
Nejen že jsme slavili, ale také jsme pracovali. Zasadili jsme dva keře rybízu, jednu vrbičku, dvě denivky, dvě pažitky a jeden libeček. A také pokusně fíkovník, který by prý v našich klimatických podmínkách měl obstát. Všeechno jsou to užitkové vytrvalé rostliny, které by měly sloužit všem členům komunitní zahrady.
V neděli jsme si letos poprvé udělali setkání na komunitní zahradě a uvařili jsme si na ohni bylinkový čaj.
Jak vypadá zahrada po zimě? Nic tragického se tu nestalo, všechno je v pořádku, žádný strom nespadl, pumpa na vodu také funguje. I chata nebo buňka, která slouží jako zázemí a možnost uskladnění nářadí, tak ta je taky v pořádku.
Záhonky pro nové zájemce stále ještě máme, dokonce chceme zvětšit počet záhonů tak, aby se dostalo na víc lidí. Vítáni jsou i úplní amatéři, kteří si na svém malém záhonku můžou vyzkoušet, nakolik je to baví a nakolik se jim pěstování bude dařit.
Moc se těším na to, že už zase budeme moci pořádat akce, jako jsme to dělali před covidem. Mám radost, když se na zahradě potkáváme ve větším počtu, protože komunitní zahrada určitě není jen o pěstování zeleniny, ale i o pěstování vztahů.
Ze stávajících zahradníků přišli jen dva lidí, většina ostatních využila krásného počasí k tomu, aby vyrazili někam na výlet. Za to ale přišla skupina Nepálců, kteří už několik let žijí a pracují v Kadani a byli vděční za možnost udělat si hezké dopoledne. Také nám pomohli shrabat staré listí a uklidit nepořádek po zimě. Našel se mezi nimi dokonce i odborník na řezání stromků a ten mi pomohl ostříhat ovocné stromky, kterých je v současné době na komunitní zahradě skoro třicet. Většinou je to rybíz, ale máme tu i dvě mladé jablůňky, angrešt, jedno hroznové víno a maliny.
Topinambur v létě vypadá jako vysoká slunečnice s malým květem, ale teď už je uschlý a vypadá docela hnusně. Přesto jsme ho ještě nechali stát. Jednak proto, že v něm může přezimovat nějaký hmyz. A pak také proto, že v zemi má hlízy, které jsou jedlé. Oproti bramborám se nedají skladovat, ale v zemi jsou stále “čerstvé”, takže když přijdete s rýčem a není zrovna zmrzlá půda, můžete si i v zimě odnést něco jedlého.
Topinambur se množí hlízami, je dost bujný a snadno se šíří do okolí. Semena netvoří, většinou u nás stihne sotva tak vykvést. Hlízy se dají jíst i syrové, chutnají něco mezi bramborami a kedlubnem. Dají se i vařit, třeba v polévce.
Pokud byste náhodou chtěli mít topinambur u sebe na zahradě, tak právě teď je doba, kdy je sázet. A sázet je můžete celou zimu až do jara. Kde sehnat topinambur k sázení? Občas se dá koupit v obchodě, možná spíš ve velkém obchodě nebo ve zdravé výživě. Nebo se zkuste poptat mezi známými nebo na facebooku, pěstitelů topinamburů je docela dost.
V úterý 24.8.2021 jsme měli na zahradě neobvyklou návštěvu: skoro 30 cyklistů z hnutí Limity jsme my. Jsou na cestě z Chebu do Ústí nad Labem a v průběhu své jízdy pořádají besedy s občany na téma spravedlivá transformace z uhelného průmyslu na jiné zdroje elektrické energie. Taková beseda se konala i v pondělí odpoledne na kadaňském Gymnáziu za účasti občanů i představitelů města.
Limity jsme my je otevřené ekologické hnutí, které vzniklo v roce 2015 na protest proti snaze prolomit limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Dnes se angažují hlavně v tom, aby spalování uhlí bylo ukončeno co nejdříve a aby proměna uhelných regionů – tedy i Kadaňska – nebyla na úkor běžných občanů.
Parta ekologicko-aktivistických cyklistů přespávala v Kadani a chtěli se jít podívat i na komunitní zahradu, tak jsme se tam v úterý ráno sešli, udělali oheň a uvařili si čaj z naší meduňky, která je sice trochu přerostlá, ale čaj je z ní pořád skvělý.
Naše komunitní zahrada je nově na mapě komunitních zahrad mapko.cz. Tuto mapu vytvořila a sparvuje kokoza, organizace, která se věnuje propagování městského zahradničení a kompostování, zakládání komunitních zahrad a také zaměstnává lidi se zkušeností s duševním onemocněním, což je velmi sympatický sociální rys jejich činnosti.
Pro nás je nevýhoda v tom, že fungují v Praze, což je přece jen trochu z ruky. Nicméně jejich web je inspirativní, stojí za podívání: https://kokoza.cz/
Co děláme s tou spoustou trávy, kterou posekáme? Mulčujeme s ní. Máme tu dvě místa, která jsou zatím trávníkem, ale v budoucnu zde chceme mít záhon. Jeden způsob by byl vzít rýč, trávu zrýt a pečlivě vytahat všechny kořínky. Permakultura má ale elegantní a méně pracné řešení a tím je tlustý mulč.
Mulč je cokoliv, čím zakryjeme půdu. Známá je mulčovací kůra nebo mulčovací textilie, ale stejně tak je možné použít posekanou trávu, štěpku, tlustou vrstvu papíru nebo štěrk. A samozřejmě můžeme vrstvit a kombinovat. Od kůry nebo textilie chceme, aby vydržely a nepodléhaly biologickému rozkladu. Naopak štěpka, papír nebo tráva se mohou rozložit dost rychle a vytvořit tak úrodnou hmotu, kterou rostliny ocení.
Účelem mulče je obvykle potlačit růst plevelů a pomoci zadržet v půdě vodu. Tlustá vrstva biologicky rozložitelného materiálu zadrží vláhu, jen je dobré mulčovanou plochu předem hodně zalít. S plevely je to složitější. Pokud použijete trávu s květinami a semeny – tedy to, co nám tam převážně roste – pak tam ten plevel samozřejmě poroste. Dá se tomu zamezit tak, že na jaře tu zetlelou trávu znova překryjeme vrstvou papíru nebo kartónu a znovu vrstvíme posekaný materiál, ten na jaře ještě semena mít nebude.
Jak se nám tato metoda osvědčila? Velmi dobře. Úspěšně jsme vytvořili okrasný záhon vedle chaty, kde původně rostly hlavně kopřivy. Posekali jsme je, překryli vrstvou kartónu ze starých krabic (to je biologicky rozložitelný materiál, jen je potřeba odstranit z něj izolepu) a navrch jsme dali štěpku a zeminu. Po dvou letech je štěpka skoro úplně rozložená a na záhoně se daří květinám i bylinkám.
Letošní trávu dáváme na dlouhý trvalkový záhon podél východní strany pozemku. Už jsou tam vysázené rybízy, angrešty a nějaké bylinky. Příští rok v tom chceme pokračovat a udělat tam takový malý jedlý hájek, kde se děti budou moci pást na rybízu a angreštu. Plevel zatím pod tlustou vrstvou posekaného materiálu úspěšně hnije a plesniví, což je v tomto případě žádoucí stav.
Další místo, kde shromažďujeme bioodpad a posekanou trávu, je v jihozápadní části pozemku, nedaleko od ohniště a chaty. Chceme tam vysázet jahody.
