Komunitní zahrada Kadaň

Co děláme s tou spoustou trávy, kterou posekáme? Mulčujeme s ní. Máme tu dvě místa, která jsou zatím trávníkem, ale v budoucnu zde chceme mít záhon. Jeden způsob by byl vzít rýč, trávu zrýt a pečlivě vytahat všechny kořínky. Permakultura má ale elegantní a méně pracné řešení a tím je tlustý mulč.
Mulč je cokoliv, čím zakryjeme půdu. Známá je mulčovací kůra nebo mulčovací textilie, ale stejně tak je možné použít posekanou trávu, štěpku, tlustou vrstvu papíru nebo štěrk. A samozřejmě můžeme vrstvit a kombinovat. Od kůry nebo textilie chceme, aby vydržely a nepodléhaly biologickému rozkladu. Naopak štěpka, papír nebo tráva se mohou rozložit dost rychle a vytvořit tak úrodnou hmotu, kterou rostliny ocení.
Účelem mulče je obvykle potlačit růst plevelů a pomoci zadržet v půdě vodu. Tlustá vrstva biologicky rozložitelného materiálu zadrží vláhu, jen je dobré mulčovanou plochu předem hodně zalít. S plevely je to složitější. Pokud použijete trávu s květinami a semeny – tedy to, co nám tam převážně roste – pak tam ten plevel samozřejmě poroste. Dá se tomu zamezit tak, že na jaře tu zetlelou trávu znova překryjeme vrstvou papíru nebo kartónu a znovu vrstvíme posekaný materiál, ten na jaře ještě semena mít nebude.
Jak se nám tato metoda osvědčila? Velmi dobře. Úspěšně jsme vytvořili okrasný záhon vedle chaty, kde původně rostly hlavně kopřivy. Posekali jsme je, překryli vrstvou kartónu ze starých krabic (to je biologicky rozložitelný materiál, jen je potřeba odstranit z něj izolepu) a navrch jsme dali štěpku a zeminu. Po dvou letech je štěpka skoro úplně rozložená a na záhoně se daří květinám i bylinkám.
Letošní trávu dáváme na dlouhý trvalkový záhon podél východní strany pozemku. Už jsou tam vysázené rybízy, angrešty a nějaké bylinky. Příští rok v tom chceme pokračovat a udělat tam takový malý jedlý hájek, kde se děti budou moci pást na rybízu a angreštu. Plevel zatím pod tlustou vrstvou posekaného materiálu úspěšně hnije a plesniví, což je v tomto případě žádoucí stav.
Další místo, kde shromažďujeme bioodpad a posekanou trávu, je v jihozápadní části pozemku, nedaleko od ohniště a chaty. Chceme tam vysázet jahody.

Už potřetí jsme uspořádali oslavu podzimní rovnodennosti na komunitní zahradě. Tentokrát nám počasí přálo, bylo teplo a slunečno. Stále ještě nám tu něco kvete, nejkrásnější je slunečnice topinambur, které se velmi dobře daří na trvalkovém záhoně vedle chaty, kde se také krásně rozůstá vinná réva (letos ještě bez plodů),motýlí keř, šalvěj, máta a další bylinky. Nejvíc je měsíčku lékařského, který se každý rok sám vysemeňuje a dokázal by celý záhon obsadit sám.
Vzhledem ke kovidové situaci jsme tentokrát udělali akci jen malou, komorní, sešlo se nás 11. Na ohýnku jsme se opekli buřty, děti mezitím běhaly po zahradě nebo lákaly kozy za plotem na zelené listí. Bylo to velmi příjemné potkání.

Máme vybudováno 23 záhonků o rozloze 1m2, o které se stará 8 patronů. Kromě toho jsou tu čtyři místa, kam sázíme vytrvalé rostliny, hlavně bobuloviny a bylinky. Na podzim jsme vysázeli 15 stromků rybízu a angreštu a 6 ovocných stromů, všechny přežily zimu a některé už letos plodily. Zvlášť červený angrešt byl moc dobrý. Na jaře přibyly další čtyři keře bobulovin.

Trávu sekáme postupně tak, aby nejkratší byla okolo ohniště, kde je „společenská“ zóna. Nejméně sekaná zůstává u severní strany za záhony. Je to oblast, kde jsou vysazené stromy. Těsně okolo stromků je posekáno a zamulčováno, ale jinak tam necháváme vyšší porost, aby ta oblast nevysychala. A také to trochu odrazuje děti, které raději vidíme běhat jinde než okolo mladých stromků.

Na části pozemku je hodně kvetoucích květin, tam jsme posekali jednou a podruhé to uděláme po odkvětu. Posekanou trávu kompostujeme a využíváme jako mulč okolo stromků nebo jako plošný mulč na místa, kde chceme mít záhony příští rok. Týká se to třeba budoucího jahodoviště nebo „kopečkového“ záhonu v místě, kde jsou jakési těžké betonové pozůstatky čehosi. Místo abychom řešili, jak a kam ty kusy betonu odstěhovat, tak na ně navršíme organický materiál a osázíme bylinami a květinami, takže příští rok z toho bude barevné voňavé místo, které kromě potěšení přinese i užitek v podobě bylinek na čaj.

Letos jsme chtěli už potřetí oslavit slunovrat na komunitní zahradě. Zvolili jsme datum 28. června. Nedělní odpoledne, kdy lidé chodí na procházky, tak proč nezajít i k nám na komunitku. Připravili jsme ohniště, posekali trávu, která díky dešťům rychle roste a vytvořili jsme událost na facebooku.
Bohužel hodinu před akcí začalo pršet. Tedy spíš lejt. Takže jsme se tam sešli v počtu tak malém, že by to nestačilo ani na partii mariáše. Aspoň jsme v přestávce mezi dešti udělali nějakou práci – shrabali jsme posekanou trávu, kterou používáme jako mulč a něco málo jsme vypleli.
Když to vypadalo na další déšť, přesunuli jsme se do čajovny, kde jsme s pohodě u čaje spřádali plány na léto. V kadaňské čajovně je umístěná také semínkovna, odkud si kdokoliv může „vypůjčit“ osivo a po sezóně pak případné přebytky zase přinést.

Co se teď děje na komunitní zahradě? Koronavirus nám zabránil pořádat akce, což je škoda, protože potkávat se je jeden ze smyslů činnosti komunitní zahrady. Nicméně příroda stále funguje, na zahradě to roste. Loni jsme vysadili několik ovocných stromků. Naštěstí všechny přežily zimu a rostou.

Na jaře jsme chtěli pokračovat výsadbou keřů bobulovin a samozřejmě bylinek a dalších – hlavně vytrvalých a užitkových – rostlin do společných sdílených prostor. Zatím jsme stihli jen několik rybízových a angreštových keřů.

Další zájemce o pěstování vítáme, několik málo záhonků je ještě volných a dalších 15 by bylo možné vybudovat. Když jsme na zahradě sami, nebo jen s rodinou, není nutné mít roušku.

Minulý víkend jsem byla na úžasném kurzu o tom, jak vytvořit krásné místo, které bude připomínat les, ale bude zároveň produkovat jídlo. Kurz vedl britský lektor Tomas Remiarz a konal se v Praze na Toulcově dvoře, což je středisko ekologické výchovy a taky super místo, když chcete zažít ve velkoměstě kousek přírody. Kurz byl v angličtině, s mezinárodní účastí (např. Holandsko, Kanada, Švédsko nebo Slovensko).

Učili jsme se o vztazích v přírodě, mezi stromy, keři, bylinami a zvířaty. O tom, jaké funkce taková lesní zahrada může plnit. Lesní zahrada je cosi jako řídký lesík, tvořený většinou nebo jenom z jedlých trvalek – stromů, keřů, bylin.

Nejzajímavější bylo, když jsme mohli zkusit design lesní zahrady na místě, kde je nyní trávník. Rozdělili jsme se do skupinek a vznikly čtyři různé návrhy, každý jiný, protože každá skupina k úkolu přistupovala trochu jinak, ale všechny byly zajímavé a byly by zřejmě i funkční, kdyby byly realizovány.

Byl čas i na prezentaci vlastních návrhů, ke kterým jsme pak dostali podněty a postřehy od ostatních. Využila jsem příležitosti a přivezla jsem plán komunitní zahrady, aby získala nějaké další nápady a inspiraci na co, co by bylo možné na zahradě vytvořit. Jednalo se mi hlavně o výsadbu ovocných stromků a keřů, kterou máme naplánovanou. V tom mi velmi pomohla slovenská krajinářská architektka, která sice na naší zahradě nikdy nebyla, ale i z plánu dokázala přijít na některé nápady, které nás nenapadly a které možná zrealizujeme.

V neděli 23.6.2019 jsme uspořádali akci Slunovrat. Je to už druhý ročník, takže se z toho stává taková krásná tradice.
Jako obvykle jsme měli stůl hojnosti, kde se scházely dobroty od příchozích. Skvělý byl domácí kváskový chleba, ale taky krásně barevné dortíky zdobené květinami. K ochutnání byl i komunitní med.

Při slavnosti jsme taky trošku pracovali: vysadili jsme čtyři moruše, které jsme dostali od neznámých dárců.

Novinkou byl letos swap, kam mohl každý přinést oblečení, knížky, hračky nebo jiné věci, které jsou v bezvadném stavu a můžou posloužit někomu dalšímu.
Pro děti byly připravené pískové mandaly, oblíbenou atrakcí bývají vždycky kůzlátka, která jsou naštěstí za plotem, jinak by určitě s chutí ochutnaly z rostlin, které tu pěstujeme.
Nově jsme také založili semínkovnu, krabici, kam je možné odkládat semínka nebo si na oplátku něco vzít. V Kadani už jedna taková semínkovna existuje, je umístěná v čajovně Kašmír.
Na akci přišlo několik desítek lidí, měli jsme tu dokonce mezinárodní hosty: skupinu francouzských dobrovolníků, kteří byli právě v Kadani. Naučili nás petang, takže příště si u nás možná taky tuto francouzskou hru zahrajete.

Druhou květnovou sobotu jsme se sešli na komunitní zahradě na akci zvané Férová snídaně. Je to celosvětová a celorepubliková událost zaměřená na podporu férového obchodu zejména s kávou, kakaem a dalšími plodinami, které se dováží z teplých oblastí světa. Pěstují je často drobní pěstitelé, kteří za svou práci dostávají tak nízkou odměnu, že jim to nestačí na důstojný život.
Fair Trade je hnutí za spravedlivé podmínky producentům ve třetím světě, jedná se hlavně o kávu, čaj, banány, bavlnu, kakao a bavlnu. Jde o to, aby byly dodržovány sociální i environmentální principy a aby farmáři dostali za svou práci spravedlivě zaplaceno.
S touto myšlenkou souzní i lokální produkty – od místních pěstitelů a chovatelů, z vlastní zahrádky nebo třeba vajíčka od babičky.
V Kadani se tato akce koná už poněkolikáté, letos poprvé to bylo na komunitní zahradě.
Sešlo se nás něco kolem 40, což je velmi pěkné číslo. Zvlášť když nám to dopoledne propršelo. Kromě kávy, čaje a kakaa jsme ochutnali sladké buchty, slaný salát nebo ředkvičky různých barev.
Dorazil i guatemalský hudebník Fernando a zahrál na kytaru. Děti byly nadšené z ovcí, kozy a zejména z kůzlátek, které jsou v sousední ohradě. A nechyběl oheň, který hořel a hřál i přes ten déšť.

Video z férové snídaně najdete na youtube.

O víkendu jsem měla možnost navštívit komunitní zahradu Vidímova, která už pár let existuje v Praze na Jižním Městě mezi paneláky, v těsném sousedství úřadu.

Únor není ideální měsíc na návštěvu komunitní (nebo jakékoliv) zahrady, ale i tak tam bylo hodně k vidění. Zahradu provozuje KOKOZA, sociální podnik, který se mimo jiné zabývá komunitním zahradničením a pěstováním.
Zahradu tvoří několik desítek dřevěných truhlíků o velikosti 80×120 cm, tedy jeden metr čtvereční. Někde jsme viděli pozůstatky z pěstitelské sezóny – suché rostliny rajčat, jahody, bylinky, kapustu. Uprostřed zahrady je velký bylinkový kopeček a našlo se místo i pro bylinkovou spirálu. Nechybí skleník a kompostovací záchod. Dále jsme viděli ohniště s posezením a o kousek dál byla zákoutí pro děti.
Celý prostor byl značně členitý, se spoustou zákoutí, která jsou lákavá zejména pro děti. Okouzlila mě blátivá kuchyňka, kde mají děti spoustu nádobí a v kombinaci s pískem, hlínou a vodou si určitě užijí spoustu zábavy.

Je leden 2019 a náš tým plánuje další rok. Snažíme se uvažovat realisticky, protože všechny (jsme samé ženy) to děláme dobrovolně ve svém volném čase vedle práce a rodiny.
Čeho chceme letos dosáhnout?
Uspořádat nejméně čtyři akce v prostorách komunitní zahrady pro veřejnost. Loni jsme zvládly dvě (v červnu a září), na každou přišly desítky lidí, přestože počasí nebylo ideální. Akce jsou otevřené i lidem zvenku, kteří si žádný záhonek pronajímat nechtějí.
Vybudovat nejméně deset vyvýšených záhonů o velikosti 2 nebo 3 m2. Bude-li zájem a ochotní dobrovolníci, tak i víc. Místo pro záhonky už je zorané, nyní potřebujeme zajistit materiál na ohrazení záhonů, část již máme přislíbenou.
Chceme se také zlepšit v propagaci našich aktivit jak na internetu tak ve skutečném světě, aby se informace o kadaňské komunitní zahradě dostala právě k těm lidem, kteří o pěstování a setkávání budou mít zájem.